Jana Černochová

Jeho písničky mě díky fanynkovství mé sestry Aleny provázely celým mým dětstvím. Zažila jsem s ní řadu Karlových koncertů a na našem domácím gramofonu neustále vyhrávala některá z jeho mnoha desek. Neuvěřitelná náhoda mi před lety dopřála poznat Karla Zicha a jeho ženu Janu osobně. Naše první setkání se odehrálo v Balbínově poetické hospůdce, kde nás po Karlově vystoupení seznámil náš společný kamarád Bob. Karel byl Vinohraďák tělem i duší, měl neuvěřitelný přehled o historii Královských Vinohradů a svůj patritotismus dokazoval mimo jiné i tím,že bez nároku na honorář vystupoval na Vinohradském vinobraní pořádaném naší městskou částí. Velmi jsem si považovala toho, když mě Karel s Janou požádali, abych je oddala. Byla to krásná svatba v okruhu blízké rodiny a přátel a psal se srpen roku 2002. V Praze kulminovala Vltava a z terasy restaurace na pražské Štvanici, kde jsme se po svatebním obřadu sešli, jsme nevěřícně pozorovali každý centimetr zvedající se hladiny řeky... Moc ráda vzpomínám na Karlovu pohostinnost a úžasné delikatesy jeho ženy Jany, jejich výtečný archiv bílých vín a každý, kdo si zažil alespoň jednu návštěvu u nich doma, si jistě vzpomene, že odchody od Zichů byly zvláštním rituálem a loučení před domem trvalo téměř stejně dlouho jako návštěva sama.

Jaký byl podle Vás Karel člověk a jaký muzikant?

Na Karla budu vždycky vzpomínat jako na velmi charakterního, noblesního a obětavého člověka. Člověka, který byl velmi vzdělaný a který svým laskavým humorem a vyprávěním uměl bavit společnost dlouhé hodiny. Byl výtečným zpěvákem i muzikantem s absolutním sluchem a na naší hudební scéně neexistuje nikdo, kdo by ho nahradil.

Přestože byl "hvězdou" v pravém slova smyslu, netrpěl žádnými hvězdnými manýry, byl neuvěřitelně skromný a nikdy se nehnal za popularitou hlava nehlava. Vzpomínám si na výlet s přáteli do vinného sklípku v Mikulově, kde shodou náhod Karel večer koncertoval a nezávazně slíbil,že se za námi po koncertě možná na chvilku zastaví. Zastavil se a z chvilky bylo hraní na vypůjčenou kytaru s prasklým géčkem a zpívání až do ranního kuropění... Ráno jeho obětavá manželka Jana sháněla po lékárnách " cosi" na zklidnění hlasivek, protože večer měl další koncert na opačné straně republiky.

Měli jste nějaké společné plány do budoucnosti, které se bohužel už neuskutečnily?

S Karlem nás spojoval společný koníček - potápění. V době, kdy jsem si s jeho ženou Janou dělala potápěčský kurz a nezvládla jsem jedno cvičení, mě neuvěřitelně podporoval a povzbuzoval, ať to nevzdávám. Snili jsme si o lokalitách, které stojí za to vidět a těšili se na to, že někam společně vyrazíme za potápěním. Dva dny před jejich odjezdem na Korsiku jsme si plánovali, že se po návratu z dovolené sejdeme... Bohužel, osud to zařídil jinak, ale Karel Zich zůstane navždy v mých vzpomínkách člověkem s obrovským charismatem a s darem rozdávat radost a šířit kolem sebe dobrou náladu.