Dva domovy Karla Zicha

(Wüstenrot stavební spořitelna 2/97)

Muziku „chodí dělat“ do rodné vily

Sem si Karel Zich „chodí dělat“ muzikuChraň Bůh, že by Karel Zich žil dvojím životem. Ve vztahu k domovu je naopak velmi konzervativní. Část života prožil v rodné vile na pražských Vinohradech, odkud se asi před dvaceti lety odstěhoval do řadového domu na Spořilově. Bydlí v něm s manželkou, šestnáctiletou dcerou a devítiletým synem. Ale k rodné vile ho stále váže pouto. Už proto, že v ní bydlí maminka, bratr a sestra se svými rodinami. Ale i proto, že tady má zázemí pro svou tvorbu, místo, kam, jak říká, chodí dělat svou muziku.

Obě vily jsou z přelomu dvacátých a třicátých let. „Na Spořilově jsem si ověřil, co to znamená, když se člověk zařizuje,“  vzpomíná pan Zich. „Dům jsme rekonstruovali a i když jsme tehdy chtěli bydlení prostornější, dělali jsme vše s citem, plně jsme respektovali danou architekturu, což ke škodě věci ne vždy bývá zvykem. Zrovna na Spořilově je těch neuvážených zásahů až dost.

 

V bytě maminky Zichové zůstalo vše zachováno z doby, kdy v domě na Vinohradech bydleli všichni pohromaděJá už ne!

Pak přišly na řadu opravy vily na Vinohradech. „Při té příležitosti jsme s bratrem využili sklepní prostory. On si tam zřídil pracovnu, já takové malé studio, tvůrčí dílnu. Upravovali jsme i chalupu, kam rádi jezdíme. I když jsem měl velké štěstí na řemeslníky, byli to vesměs kamarádi, jsem rád, že už to mám všechno za sebou. Nejsem sice stejný, jako byl můj otec, který když se doma malovalo, utekl hodně daleko, ale i když chci bydlet na určité úrovni, přece jen už mám rád svůj klid. Jednou ať zase stavějí děti“.

 

Domov má být osobitý

Bydlení by podle mínění Karla Zicha mělo vždy korespondovat s profesí a povahou člověka. Nemyslí si, že by hlavní roli hrály finanční možnosti, ale že podstatná je osobitost každého z nás. „Často jsem byl v domácnostech velmi zámožných lidí, a přesto mě někdy zarazilo, jak nevkusně dokázali jednotlivé pěkné věci dohromady spojovat. Pak někdy člověku připadá i študácký podkrovní příbytek mnohem zajímavější a vkusnější.“

 

V bytě maminky Zichové zůstalo vše zachováno z doby, kdy v domě na Vinohradech bydleli všichni pohromaděKarel Zich studoval estetiku, takže pokud jde o vkus či nevkus, ví, o čem mluví. „Někdy je až zarážející, když člověk, který dokáže vytvořit velmi zajímavé věci, je zároveň schopen tolerovat něco, co je až za hranicí vkusu. Ale na druhé straně si troufám tvrdit, že v porovnání s Německem, Švýcarskem, a zejména se  zámořskými  státy, to u nás v průměru se vkusem a s kulturou bydlení není tak hrozné“.

 

Staré i nové

A jakému zařízení dává pan Zich přednost? Má rád takové, ze kterého dýchá dávná minulost, i zcela moderní. Ale skloubit nábytek z různého časového období prý musí mít své proporce. Podle názoru jeho manželky i jiných, nestranných lidí se mu to doma podařilo. Byt však má být nejen útulný, ale musí se i stále udržovat. O to se stará  pořádkumilovná paní Zichová.

Pan Zich přiznává, že když pracuje, mívá kolem sebe nepořádek. Už proto je rád, že má svou tvůrčí  dílnu mimo domov.

 

Staré křídlo bylo svědkem domácích produkcí komorní hudbyPestré zájmy

„Moc si vážím toho, co všechno dnes mohu dělat. Se Spirituál kvintetem jsem dokončil desku, která má široký záběr. Moc se na ni těším. Chci také konečně vydat svou novou desku, takže je toho až až. Vážím si i současné volnosti, toho, že už nikdo nemusí program před vystoupením schvalovat. To pak všechno člověka nesmírně baví,“ svěřuje se zpěvák a komponista.

 

Rodinné zázemí

„Tím tmelícím prvkem mezi našimi rodinami je moje máma, a donedávna to byla i babička mé ženy, která už bohužel nežije“. Nutno dodat, že rodina pana Zicha je svým způsobem výjimečná, a to i co do vztahu k hudbě. Tatínek jeho maminky byl nejlepší kamarád otce Rafaela Kubelíka, vystudovali společně u profesora Ševčíka. A tak když v roce 1990 byl Rafael Kubelík v Praze, strávil ve vinohradské vile Zichových část dne a celou noc. Bylo na co vzpomínat. Otec Karla Zicha se sice hudbě profesionálně nevěnoval, ale byl výborný muzikant, věnoval se komorní hudbě a dokonce zakládal Pražské jaro.

„Rodinné zázemí každého ovlivní na celý život,“ říká Karel Zich. „Vytváří v něm určité predispozice pro to, jaké lidi si později vybírá za přátele i za životní partnery“.

 

Když Rafael Kubelík navštívil Prahu, strávil u Zichových mnoho hodin. Bylo na co vzpomínat.

 

V suterénu, vedle tvůrčí dílny Karla Zicha, je i malá pracovna

Blanka Jirásková

Foto: Karel Líbal