S Karlem Zichem od Chopina k televizi

(Týdeník Televize, ?/2003)

Na sklonku každého léta můžete přistihnout zpěváka Karla Zicha v Mariánských Lázních. Nejezdí se tam léčit ani odpočívat, právě naopak. Patří už pěknou řádku let k organizátorům a vlastně i producentům slavného mezinárodního Chopinova festivalu.

Do Chopinovy společnosti mě vlastně přivedl můj kamarád a majitel jedné mariánsko lázeňské agentury Roman Kořán. Seznámil mě s problémy, jaké tento festival v určitý čas měl. Samozřejmě, že byly především finanční. Nechtěli jsme, aby tato významná hudební událost ztratila kontinuitu, vždyť se nekonala pouze jednou, když sem v roce 1968 přišla okupační vojska. Podařilo se, byť najít mecenáše pro klasickou hudbu je téměř nadlidský úkol. Na mezinárodní festival jezdí špičkoví interpreti a pod předsednictvím klavírního virtuóza Ivana Klánského má skvělou pověst i mezinárodní soutěž mladých interpretů. Zkrátka Mariánky a Chopin prostě budou i nadále patřit k sobě. A to, že se letos konal už 44. ročník, něco dokazuje...

Povídání pro TV PLUS nemělo žádnou výraznou "lázeňskou" atmosféru. Konalo se v kavárně při "presíčku" a nezbytných kulatých oplatkách. A navíc do rozhovoru celou dobu hučela puštěná televize... Takže řeč přišla i na ni.

"Televize je samozřejmě nedílnou součástí mého života, ale asi nejsem typický divák, protože když se podle mého vysílají nejatraktivnější pořady, většinou doma ještě nejsem. A že šlo o zajímavý počin, zjistím až posléze. Ale abych si něco natáčel, na to nejsem důsledný. Když mám být upřímný, v televizi mám rád dobře dělané publicistické pořady, které odhalují věci, které nás štvou. Zaplaťpánbůh, dobří novináři jsou i tam, a já si toho vážím, když se některé šlendriány odkrývají, ačkoliv nápravu to zdaleka neznamená. Zprávy díky mé zaneprázdněnosti stíhám tak maximálně v noční repríze. Necítím se povolán kritizovat jednotlivé stanice, natož programy. Spíš se mi nelíbí reakce lidí, kteří nadávají... "Co je to zase v té televizi!"

Existuje přece ovládač s knoflíkem, který přístroj vypne. Navíc má řada lidí televizi puštěnou od rána do večera jako beground nebo akustický doprovod. Jsem přesvědčen, že to otupuje smysly a pozornost. Když člověk přijde někam na návštěvu nebo do hospody a běží tam televize, je to podle mého vlastně určitý druh teroru...

Co absolutně miluji, je tenis. Jsem rád, že existují sportovní kanály, které pravidelně vysílají grandslamové turnaje. Zejména, když se vysílá zpoza oceánu, například z Austrálie nebo USA, můžu díky časovému posunu třeba ve dvě v noci sledovat zápas živě. To je fajn. Ale jinak nepřisuzuji televizi větší roli než třeba rádiu. Rádio jako médium je pro mě aktuálnější.

Ještě se přiznám, že v televizi se mi stal potřebným ještě jeden kanál, ato je s podivem slovenský TA 3, neboli jak říkáme, Tatry. Tam je podle mě nejlépe dělané zpravodajství v postkomunistických zemích. Nebál bych se je nazvat BBC východu."