Dynastie rodu Zichova

(Xantypa 1/2004)

KAREL ZICH ZPÍVÁ PÍSNĚ RŮZNÉHO PŮVODU, ALE TY, KTERÉ MU NA KONCERTECH SPOLEHLIVĚ PŘINÁŠEJÍ ÚSPĚCH, SE DAJÍ OBECNĚ NAZVAT RETRO. KDYŽ SE VRÁTÍ ZE ZÁJEZDU A ZASEDNE K RODINNÉ KORESPONDENCI, PROŽÍVÁ RETRO JINÉHO RÁZU. ZE ZAŽLOUTLÝCH DOPISŮ, FOTOGRAFIÍ A POHLEDNIC VYSTUPUJÍ JMÉNA VELIKÁNŮ 20. STOLETÍ.

Znám to z vlastní zkušenosti. Teprve po smrti druhého rodiče jsem otevřel pomyslnou Pandořinu skříňku a začal se probírat starými dokumenty ze spodních šuplat. Dřív jsem si to nedovolil.
Zpěvák Karel Zich si byl přirozeně vědom, jak výjimečné měl předky. Ani se tím nechlubil, základní informace o nich utřídily hudební slovníky. Když si 19. prosince 1936 bral Otakar Zich Miladu Moravcovou, před Staroměstskou radnicí obstoupili novomanžele dirigent Rafael Kubelík a pianista Rudolf Firkušný. Karel (1949), nejmladší ze tří dětí, je poznal osobně, když po sametové revoluci vedly jejich první kroky k Zichům. "V půl třetí v noci si Rafael vzal bráchovy housle, pak přešel k pianu a zahrál mámě Sukovu Píseň lásky," vzpomíná nad fotkami z vydařeného mejdanu.
Karlova sestra Marie (1937) je provdána za hraběte Václava Bořka Dohalského, jehož rodokmen je prokázán až do 13. století. Dnes bydlí v domě po rodičích na Vinohradech, přednáší fonetiku na Karlově univerzitě a je aktivní v mnoha francouzských kulturních společnostech. Karlův starší bratr Otakar(1945), povoláním chemik, žije rovněž v Praze.
Když se ti tři sešli nad písemnou pozůstalostí po mamince (1912 - 2003), zjistili, že utřídění je pochodem na dlouhou míli. Karel je někde v půli štreky. Alespoň si přitom zopakuje několik školních předmětů, od dějepisu přes hudební nauku a výtvarné umění až po dějiny české literatury. Chvíli jsem mu koukal přes rameno a v duchu si říkal, co asi tak zůstane po dnešní generaci. Všechny naše duchaplné esemesky budou dávno vymazány…

NEJKRÁSNĚJŠÍ KOUT SVĚTA
Z černobílé fotografie dýchá starosvětský klid. V krásné slovenské přírodě v Topolčankách se usadila společnost dam a pánů k pikniku. Nejvyšší místo zaujal Tomáš Garrigue Masaryk, jako by obhlížel nejzapadlejší končinu své země. "Tady vpravo sedí máma," ukázal na mladé hůdě v trávě Karel Zich. Jako dcera Karla Moravce měla k prezidentovi snadný přístup. Vynikající violista byl členem Ševčíkova-Lhotského kvarteta, kterému se s ostnem závisti říkalo "Hradní", neboť hrálo na všech významných recepcích a svátcích. Stařičká paní Zichová ještě v roce 2002 "zabojovala" za tatínkovu čest, když dopisem zareagovala na publikaci TGM: Proč se neřekne pravda, kde bylo toto privilegium přiznáno konkurenčnímu Českému kvartetu. "Vytkla jste mi právem ten omyl," odpověděla jí v lednu 2003 autorka knížky, spisovatelka Jindřiška Smetanová.
Masarykovu přízeň totiž nevyvolal jen ušlechtilý tón Moravcova nástroje, který se dá i dnes odposlechnout z šelakových gramodesek, které Ševčíkovo-Lhotského kvarteto nahrálo koncem dvacátých let u značky His Master´s Voice. K pochopení tohoto vztahu se musíme vrátit na konec 19. století do Plzně, kdy mezi rodiny, které měly vliv na chod a rozkvět pivovaru, patřili rovněž Wuršrovi. "Museli být potomky vysoce postaveného rodu, který si po zřejmě nedobrovolném odchodu z Francie poněmčil a pak i počeštil jméno," pohrává si Karel Zich s pečetítkem, které má korunku s pěti hlavičkami. "Hrabata prý mívala jen tři hlavičky. Stejný znak byl umístěn nad vraty statku u Horní Břízy. Ten patřil Wuršrům, než se odstěhovali do Plzně, kde vlastnili právovárečné domy na náměstí." Aby předešel zvědavým dotazům, jedním dechem dodává, že majetek byl postupně převeden na akcie, které časem ztratily hodnotu, a dnes patří - čistě teoreticky - Zichům v Plzni kus zastavěného sídliště Lochotín, skládka, cesty, stožáry…
Wuršrovi byli svědomitými mecenáši spolkového života a umění, což dokazuje další zděděný suvenýr v Karlových rukou, část ohořelé dekorace z tragédie Smiřičtí, která se zachovala po požáru Národního divadla. Na památku ji obdrželi ti, kdo významnou měrou přispěli na novou sbírku. V plzeňském divadle měli Wuršrovi stálou lóži a mimo jiné sponzorovali malování kulis, které zadávali u takových umělců, jako byli František Ženíšek, Josef Ullmann, Karel Špillar a Antonín Hudeček. Přátelili se rovněž s interprety, na prvním místě s barytonistou Emilem Burianem a jeho v cizině proslaveným bratrem, rovněž pěvcem Karlem. Světoběžník Karel Burian měl svůj "nejkrásnější kout světa" v České Kubici na Domažlicku a právě tam se František Wuršr (1859 - 1939), kmotr a druhé písmeno ve jménu Emilova syna, znamenitého skladatele E. F. Buriana, rozhodl v roce 1895 postavit na popud své neobyčejně agilní manželky Klotyldy Wuršrové (1864 - 1937) penzión, který podle spisovatelky, rovněž zamilované do kraje pod Čerchovem, dostal název Krásnohorská. Pobývali zde nejenom její kolegyně Gabriela Preissová, Karolina Světlá či Tereza Nováková, ale i lékař Josef Thomayer, básníci Adolf Hejduk a Jaroslav Vrchlický, herečka Andula Sedláčková, novinář Ferdinand Peroutka, malíři, skladatelé, národopisci. Ševčíkovo-Lhotského kvarteto si v jedné z chalup zřídilo letní zkušebnu. A když majitelé přistavěli kavárnu, sjížděli se diváci ke koncertním produkcím rovněž z druhé strany, z Mnichova a Regensburgu.

V tištěné Xantypě se ještě dočtete:
- jak profesor Ševčík zatleskal pouze jedinému žákovi: Janu Kubelíkovi
- jak nahrazovali Zichovi Rafaelu Kubelíkovi rodinu
- jak chodili za otcem Karla Zicha Grygar, Svěrák a Smoljak
- jak v příbězích dynastie Moravců a Zichů sehráli pozoruhodné role také herec Gérard Phillipe, loupežník Václav Babinský, umělecký rod Kodetů, básník František Hrubín, Leoš Janáček či Milada Horáková

Jaromír Tůma
foto archiv Karla Zicha

zpět