Karel Zich

(Folk & country, září 2004)

Letošní začátek léta přinesl hned několik smutných zpráv. Ta o Karlu Zichovi mne zastihla mezi Zahradou a Růží. Naposledy jsme se potkali na koncertě v Kuřimi vlastně nedávno a Karel byl jako vždy nevtíravý, příjemný. Tehdy mi blesklo hlavou, že jsou ještě u nás osobnosti folku, se kterými jsem velký rozhovor neudělal a dělal bych ho hrozně rád. Klid, Zich ti neuteče, nadělíš si ho někdy za odměnu, pomyslil jsem si. Podíval jsem se doma do poznámek, kdy bude mít jubileum. A hele, blíží se mu pětapadesátka. No, to není žádný věk, počkáme na šedesát, pomyslel jsem si. Je ve formě, zpívá mu to pořád stejně dobře, není kam spěchat. Ani jsem to Juppovi nenavrhnul. Teď je mi to líto.

Moc by mne zajímalo, projít si s ním jeho život pěkně krok za krokem. Jeho začátky, rocková středoškolská léta s Michalem Prokopem a dalšími, přelomový rok 1968, kdy jako student sociologie a estetiky (zároveň studoval skladbu na konzervatoři) vstoupil do Spirituál kvintetu, patnáct sólových alb, Lenku Filipovou, Wandu Jackson, hity mého mládí jako Alenka v říši divů, Paráda, Máš chuť majoránky, Mosty. Sólovou kariéru i návrat do Spirituál kvintetu začátkem devadesátých let. Desítku alb se Spirituál kvintetem. Popovídat si o nedoceněném sólovém albu Já ti zpívám z doby před pěti lety a přiznat se mu, jak silně mne tam zasáhla píseň S proudem plout s textem Dušana Vančury, jeden z nejsilnějších songů o tom, jací jsme byli. Zeptat se ho, jak mu bylo, když jej stále srovnávali s Elvisem Presleyem. Jak došlo k tomu, že se jejich rodina znala s Rafaelem Kubelíkem. Dozvědět se i o dalších osobnostech, se kterými se setkával. Prostě vybrat si něco z toho, co jsem vypátral v rozhovorech jiných a považoval za nedopovězené. Už to nedopovězeným zůstane. A možná najít i svoje vlastní otázky, které mne léta trápí a poznat jeho názor. Proč je hudba? Jak souvisí krása a pravda? Jaká je cesta od nápadu k hotové písničce? Je pravda, jak napsal Holan, že od skici k dílu vždycky dál jde se po kolenou? Jenže to už by nebylo témat na článek, ale na knihu.

Nakonec mi přišlo symbolické, co se stalo. Jako by to o něm vypovídalo zvláštní metaforu. Muž, který se tiše nořil do hlubin, do tichého světa plného jiných zákonů, do světa, kde jsme jen hosty, dokud nám stačí dech a srdce. Muž, který nemiloval mediální humbuk, a to nejdůležitější o něm zůstává pod hladinou. Muž, který si neliboval v kalných vodách. To byl Karel Zich. A nebo lépe – to je Karel Zich už napořád.

Jiří Moravský Brabec