Hlas českého Elvise umlkl

(Nedělní svět, 18.7. 2004)

Tato zpráva přišla až příliš nečekaně. Při potápění blízko korsického města Porto Vecchio v úterý 13. července tragicky zemřel zpěvák Karel Zich. Měsíc a půl po svých pětapadesátých narozeninách.

Na jeho internetové stránce ještě ve čtvrtek visel rozpis koncertů a kontaktní telefon pro zájemce o objednání samostatného koncertu. Další vystoupení Zich plánoval se Spirituál kvintetem. Čekaly ho letní festivaly, domluvená utkání v tenise. Místo toho kariéra jednoho z nejlepších zpěváků pop-music předčasně skončila.

Pop i spirituály

Karel Zich sice vystudoval sociologii, ale k hudbě tíhl odjakživa. „Hltal jsem rádia vysílající pro americké vojáky. Glena Millera, swing… Později Radio Luxemburg a první Elvisovy rokenroly,“ svěřil se zpěvák v nedávném rozhovoru.

Zatímco jeho otec matematik pomáhal organizovat koncerty festivalu Pražské jaro, jeho syn založil v roce 1965 se spolužákem Michalem Prokopem rockový Framus 5. Na fakultě se během studentské stávky v roce 1969 poznal s člověkem, který ovlivnil jeho život na další desítky let – muzikantem Jiřím Tichotou. S jeho Spirituál kvintetem vystupoval až do roku 1973, kdy mu pozice zpívajícího kytaristy přestala stačit. Zcela se ponořil do vod středního proudu, který v něm získal sebejistého interpreta.

Na konci sedmdesátých let vytvořil duo s Lenkou Filipovou, společně vytvořili výborné album Mosty. V osmdesátých letech natáčel s Presleyho partnerkou Wandou Jacksonovou. Zich se nikdy nenechával svazovat žánrovými škatulkami, a stejně jako byl schopen svět spirituálů opustit, dokázal se do sestavy Spirituál kvintetu v devadesátých letech vrátit.

Jeho prstýnková technika hry na dvanáctistrunnou kytaru, kterou používal hlavně v blues, u nás neměla obdoby. Zich se Spirituálem, který na hudební scéně působí už více než čtyřicet let, nahrál skvělá alba Rajská zahrada či Na káře, a přestože vystupoval jako host, patřil k základním pilířům souboru.

Ironií osudu patřil k jeho největším „majstrštykům“ pochmurný spirituál o soudném dni. „Zdál se mi sen, že se nebe hroutí, zdál se mi sen o poslední pouti…“ Těžko mohl tušit, jak drasticky pravdivými se ty sloky jednou stanou. Řada černošských gospelů se zabývá životem po smrti, smířením a odpouštěním hříchů. Zich k těm svým mohl počítat například členství v KSČ, za které se však později veřejně omluvil.

Poslední roky života jej zastihly v oslňující formě. Jeho výjimečný hlas zrál jako víno, byť tělo zvyklé na sport a aktivní odpočinek začalo trochu protestovat. Za pomoci fyzioterapeuta se dal dohromady a své pětapadesáté narozeniny oslavil ve velkém stylu. Mimo jiné si pochvaloval, že si konečně udělala potápěčský průkaz, aby mohl poznávat svět pod hladinou se svou druhou ženou Janou.

Zrušené recitály

Smrt ho zastihla nečekaně a zákeřně, po vynoření z mořské vody u Korsiky zkolaboval na břehu. Plánovanou desku se Spirituálem už nenahraje, sólové recitály jsou zrušeny. Odešel jeden z nejosobitějších hlasů, které kdy zněly domácím éterem. A interpret písní, jež nebudou jen tak zapomenuty. Včetně té, jejíž slova už dávno zlidověla: „Je to paráda, lehnout si na záda a číst si…“

KAREL ZICH (10.6.1949 – 13.7.2004) zpěvák, skladatel, doktor filozofie Byl členem skupiny Spirituál kvintet (1969-1973), Flop (1979-1985). Natočil 15 alb a 50 singlů, prodal přes milion nosičů. Mezi nejznámější písně patří Alenka v říši divů, Máš chuť majoránky, Není všechno paráda, Mosty, Bowery Street, Dým, jen dým, Černošské ghetto.

Řekli o Karlu Zichovi
	„Pořád jsme se potkávali na různých akcích, kde hrál se Spirituálem. Vzpomínám na výroční koncert Roháčů, kdy jsme asi ve třiceti lidech skončili v nějaké hospůdce u Karlových Varů, kde nám všem hrál rokenroly a dělal Elvise.“ Eva Daňková, manželka zpěváka Wabiho Daňka
	„Vždycky na mě působil jako slušný, sympatický a charakterní člověk. Jemu ta nálepka „českého Presleyho“ absolutně vyhovovala, cítil se v ní jako ryba ve vodě. Je to samozřejmě velká ztráta, přišli jsme o kvalitního člověka i muzikanta.“ František Nedvěd, zpěvák
	„Je to moc smutné, zrovna den před jeho smrtí dopsal Zdeněk Rytíř text na jednu ze dvou melodií, které mi Karel napsal na novou desku. Vždycky byl dobře naladěný a až nakažlivě optimistický. Takového zpěváka u nás těžko najdeme a nejenom proto, že barvou hlasu připomínal Presleyho. Líbilo se mi, že nikdy Elvise nenapodoboval, nebyl jeho otrocký epigon. Navíc měl široký záběr, dokázal zpívat pop, country, blues, spirituály. Z těch písniček, co jsme spolu udělali, se lidem nejvíc líbí Bowery Street, tu chtějí i na mých koncertech a já říkám, tu bez Karla nemůžu hrát.“ Pavel Bobek, zpěvák
	„Neznám nikoho, kdo by se Presleymu tak podobal barvou hlasu, technikou i švihem. Připočtu-li, že hrál skvěle na kytaru, spolehlivě intonoval, cítil rytmus a měl všestrannou hudební inteligenci, musím se znovu ptát, proč to nedotáhl ještě dál. Jako by se nikdy nedokázal jasně rozhodnout, co a s kým dělat.“ Jiří Černý, hudební publicista
	„Karel byl strašně fajn kamarád. Už tři dni na něj myslím a chystám se, že mu budu volat, abychom se domluvili na náhradním termínu oslavy jeho pětapadesátých narozenin. Když jsme je měli v červnu slavit, zemřel Karlově sestře manžel, a tak jsme oslavu odložili. Pořád tomu nemůžu uvěřit.“ Lenka Filipová, zpěvačka

Jan Dušek

foto ČTK a archiv