Karel Zich má vážnou hudbu v genech

(?, 2003)

„U nás doma se hrála jen vážná hudba. Já byl spíše černou ovcí rodiny,“ prozrazuje na sebe zpěvák Karel Zich (54), který v mládí propadl rokenrolu. Přesto se každoročně k vážné hudbě vrací.

„Chodili k nám hrát všichni známí a příbuzní, často světoznámí umělci,“ vzpomíná Karel Zich s tím, že jeho otec se podílel na zrodu Pražského jara. „Byl sice matematik, ale hudbu miloval. Děda Otakar byl skladatel a profesor estetiky, strýc Jaroslav hudební teoretik a klavírista,“ vyjmenovává zpěvák, který sám vystudoval sociologii a hudební estetiku.

S manželkou Janou nechybí na žádném zahajovacím koncertu Chopinova festivalu (foto Jiří Vojzola)Přiznává, že vážná hudba je pro něj doposud zázemím citovým i intelektuálním. I proto se už několik let podílí na organizaci Mezinárodního festivalu Fryderika Chopina v Mariánských Lázních, jehož 44. ročník se konal letos v srpnu.

„Když jsem byl před lety vyzván ke spolupráci s pořadateli Chopinova festivalu, bral jsem to jako krásné a zavazující. A vzdal bych to, až bych byl nepotřebný nebo bylo finančních prostředků na festival tolik, že bych už nemusel nikde figurovat,“ uvažuje zpěvák, na jehož bedrech je třeba dojednávání doprovodných výstav. „Navíc do Mariánských Lázní jezdím už více než padesát let. Poprvé jsem tu byl jako roční mimino,“ připomíná Karel, který se od pěti let učil hrát na klavír. V jedenácti pak dostal od maminky svoji první vysněnou kytaru.

  

Vyhecovali ho známí

V roce 1965 založil Karel Zich s kamarády ze školy – Michalem Prokopem a Ivanem Trnkou – kapelu Framus. „Hráli jsme rokenrol, což byla muzika naší generace.“ V roce 1968 se potkal na fakultě s Jirkou Tichotou – Karel byl student, Tichota asistent. „Tak jsme se rozhodli, že dáme dohromady Spirituál kvintet.“ Přestože toto uskupení v roce 1973 Zich opustil, nedá se nikdy příliš přemlouvat ke společnému koncertování.

Profesionálně zpívat začal díky šťastným náhodám. „Pár známých mě vyhecovalo. Udělal jsem jednu dvě nahrávky v rádiu a staly se z nich hity. Byl to vír,“ vzpomíná zpěvák. Písničky jako Paráda či Máš chuť majoránky znali snad všichni. „Hitovkami se ale mohou stát i skladby, které co do kvality nejsou jedničkou,“ podotýká. „Ale to už je osud.“

Dění ve „svém“ oboru, sociologii, však stále sleduje. „Výsledky různých průzkumů by se daly zpochybnit. Některým výzkumům, testům a anketám se musím smát. Stačí už jen kladení otázek a výběr vzorků, aby si člověk udělal obrázek, kam jsou nasměrovány,“ říká.

  

Nedílnou součástí zpěvákova života je sportObdivuje Matušku

Sebevědomí na úplném počátku kariéry dodal Karlu Zichovi starší bratr Ladislava Štaidla, textař Jiří Štaidl, který předčasně zemřel; letos by se dožil šedesáti let. Spolupracoval s Karlem Gottem, Helenou Vondráčkovou a dalšími předními interprety. „Narodili jsme se v jedné ulici, kousek vedle sebe. On byl o něco starší. Měli jsme dokonce společnou třídní učitelku,“ vzpomíná na důležité momenty ve svém životě.

Přiznává, že vždy trpěl na Waldemara Matušku. „Ty rejstříky, kterými Walda vládl, jsou neuvěřitelné. Od lyrických, belcantových záležitostí až po rokenrol, countryové věci, rychlé, pomalé. Ta elegance, s jakou zpíval,“ konstatuje s obdivem člověk, který se před rokem znovu oženil. A za seznámení se svou budoucí druhou ženou Janou (37) Matuškovi také trochu vděčí.

Přestože se u Zichů hrála jen vážná hudba, Karel propadl už v mládí rokenrolu (foto M. Rak)Když asi před dvaceti lety koncertovali na Moravě, Waldemar Matuška ho pozval na přivezený burčák do recepce hotelu, kde bydleli. A Jana tam byla jako hosteska. Tenkrát mezi nimi přeskočila jiskra. Zpěvák byl však už ženatý. S první ženou měl dceru a syna. Nedlouho před svým druhým sňatkem se s ní téměř po čtyřiadvacetiletém manželství rozvedl.

„Každý si myslí, že mým vzorem byl hlavně Elvis Presley, ale já jsem v podstatě miloval i jiné styly, například swing. A ten interpretační génius v podobě Frankieho Sinatry. Odzpívat jako on některé písně je na hranici možnosti leckterých zpěváků,“ obdivuje se Karel Zich „Jedna věc je dar od boha, druhou věcí je obrovská vyzpívanost. Za tím vším je ale fůra hodin zkoušek,“ doplňuje s tím, že zpěváků je velké množství a jen díky náhodám se někdo rekrutoval do nedostižných výšin.

  

Miluje hory

Karel prozrazuje, že za tím, že se i ve svých letech cítí fit, jsou částečně geny a částečně sport. Ten je nedílnou součástí jeho života. „Když se dlouho nehýbu, připadám si handicapovaný,“ poznamenává. Od mládí se věnoval gymnastice, kanoistice, házené. Plaval a lyžoval.

 Řadu let hrál také s fotbalovým klubem Amfora. „Z tohohle vlaku jsem vystoupil, protože jsem na to neměl čas a už ani chuť,“ poznamenává. Ovšem na chvíle strávené s jeho členy a spoluhráči vzpomíná rád. „Na fotbalové utkání celebrit přichází víc lidí než na ligu. Amfora udělala moc pro nadace, děti, lidi, kteří to potřebovali. Sehnala peníze pro nadaci Olgy Havlové, pro plzeňskou nemocnici atd. Mrzí mě ale, že někdo začal ten sport brát tak vážně, že se tam trochu vytrácí legrace. Navíc – po určitých faulech, které jsem zažil v nedávné minulosti, si už trochu hlídám zdraví,“ prozrazuje a dodává, že dnes si raději občas zahraje tenis a jeho velkou láskou jsou hory. Jak v zimě, tak v létě. K srdci mu přirostly hlavně Alpy.

Zuzana Fialová