Když umírají slavní

(Instinkt 30, 22.7.2004)

Bylo poledne. Zpěvák Karel Zich se právě v ten okamžik u ostrova Korsika potopil pod hladinu, aby se za pětačtyřicet minut vynořil. Po chvíli však na břehu zkolaboval. Lékaři už neměli šanci, český Elvis Presley zemřel po převozu do nemocnice.

Úmrtí výrazných osobností je, ať věc nazíráme z mnoha různých stran, vždy sledovaná událost. Přihodí-li se vše ještě za podivných okolností, lační veřejnost po detailech ještě intenzivněji.

Karel Zich (10. 6. 1949 – 13. 7. 2004)

Že se stal hudebníkem, bylo přirozené. Dědeček Otakar Zich byl skladatel a zakladatel katedry estetiky na UK, druhý děd Karel Moravec – pro změnu houslista, violista, profesor pražské konzervatoře a hudební fakulty AMU. A konečně strýc Jaroslav, klavírista. Zich zpíval, hrál odmala na klavír a od jedenácti na kytaru. Studoval hudební kompozici na státní konzervatoři v Praze, kde se seznámil s Jiřím Tichotou, s jehož Spirituál kvintetem později vystupoval. „Byl univerzální zpěvák, mohl zpívat rock´n´roll, pop, skladby Karla Hašlera i lidové a národní písně“, řekl o něm právě J. Tichota. V poslední době se vrátil ke Spirituálům, podruhé se oženil, zpíval a podporoval opravu varhan v Kozlech – oblíbeném kraji své matky.

Rodinu postihly v posledních dvou letech tři kruté rány. Loni zemřela maminka Karla Zicha. Nedávno odešel manžel jeho sestry Marie Dohalské – hrabě Václav-Bořek Dohalský. Nejčerstvější ránu do srdce rodiny zasadil sám Karel Zich, otec dvou dětí. O potápění v jednom z rozhovorů dříve řekl: „Nelámu rekordy. Nejdůležitější není ten nejhlubší ponor“.

Michaela Šmerglová

foto Otto Dlabola a ČTK