Byl však mnohem víc než jen pouhým interpretem amerického idolu tehdejší doby.

Talent do kolébky

Marie Dohalská, sestra Karla Zicha, lingvistka a profesorka fonetiky z FF UK, vypráví: "Naše rodina byla muzikální z obou stran - ze strany Moravců i Zichů. V Zichově rodině byla babička rozená Palečková a Paleček byl první Kecal v Prodané nevěstě. Babička Moravcová byla zase rozená Vuršrová. Její matka nechala postavit penzionát v České Kubici, kam jezdili Karel Burian, Emil Burian, Ema Destinnová, Jindřich Jindřich, Emil Pollert a řada dalších osobností zmuzikantské společnosti. Pořádaly se tam koncerty, na které jezdily vlaky až z Německa. Už odtamtud se znali naši dědečkové Moravec a Zich. A odtud se také znali s rodinou Dohalských, z níž pocházel můj muž. Naše rodiny spojovalo letité přátelství. Celou válku i po ní se u nás na Vinohradech pravidelně o sobotách či nedělích hrála komorní hudba na skutečně profesionální úrovni. Chodili k nám Jan i Rafael Kubelíkové, Rudolf Firkušný, K. P. i Miloš Sádlo, členové Pražského, Peškova, Smetanova a Vlachova kvarteta, ale i mnoho dalších umělců. To sice Karel nepamatoval, protože se narodil až v roce 1949, ale tradice přetrvala i po válce."

Narozen na dobré adrese

Vilu, v níž Karel Zich vyrůstal, postavil jeho dědeček za státní dotaci na podporu svých sester, které byly svobodné a byly ředitelkami obecné a měšťanské školy. Její poloha v tzv. literární čtvrti Vinohrad zajišťovala obyvatelům tu nejlepší společnost.

"Sousedili jsme s Wenigovými, naproti byli Čapkovi, vilu si tam postavil i sochař Bílek, architekt Kalous... Odmalička jsme byli zvyklí žít s hudbou v té nejkvalitnější formě. Karlíček chodil na hodiny klavíru k sestře Nelly Gaierové, profesorce W. Gaierové-Drégrové. Jenomže najednou přišel Elvis a Beatles a on, i když to náš tatínek někdy těžko snášel, vydržel sedět devět hodin u klavíru a mlátit do něj rokenrol."

Estét s doktorátem

Ani v opojení Elvisem neopomíjel hudební vzdělání. Externě studoval harmonii, kontrapunkt a skladbu u profesora Hůly. Na kytaru však byl absolutním samoukem. Jeho otec, který miloval Schubertovy písně, prý říkal: "Kulíšku, ty na to máš, ty bys jednou mohl zazpívat nejen ten rock, ale taky Schuberta." Té vysněné chvíle se však nedočkal.

Po předcích obdařen mnoha talenty, vystudoval Karel estetiku a sociologii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Prý spíš pro klid v rodině než proto, že by si potrpěl na společenské postavení, si dokonce udělal doktorát. "Při svém koncertování dokázal dobře odhadnout publikum, předpokládat jeho reakce, poznat, jaký typ repertoáru má volit. To, co vystudoval, mu usnadňovalo komunikaci. Prokombinovaný estetickosociologický pohled ho možná trochu odlišoval od řady jiných lidí z jeho branže."

Byly však ještě jiné věci, jimiž vybočoval z proudu běžného showbyznysu. Léta byl členem Společnosti F. Chopina a jejího vedení a podílel se na organizaci chopinovského festivalu v Mariánských Lázních. Pracoval pro nadaci Život umělce, pořádal charitativní koncerty v hospicích nebo na dětském oddělení motolské nemocnice. Měl rád výtvarné umění a mezi výtvarníky měl spoustu přátel.

Neuskutečněný návrat

Z vinohradské vily se Karel v sedmdesátém osmém roce odstěhoval za svou první ženou Natašou. V posledním roce se chystal zrekonstruovat byt po mamince a nastěhovat se zpátky s druhou ženou Janou.

"Těšili jsme se, že budeme zase všichni spolu jako v dobách, kdy ke mně do pokojíčku chodili kluci poslouchat z rádia "odvázanou" muziku z cizích stanic. I prostřední Otík byl totiž úžasný muzikant s absolutním sluchem, sportovec, navíc nadaný i na matiku, fyziku a chemii."

Karel byl plný elánu a ve skvělé formě. Odjakživa miloval sport, jezdil na kole, dobře hrál tenis. "Měl operované oba menisky, jednou ho můj kolega docent Starý odnesl z hřiště na zádech. Od začátku roku 2004 měl sice špatné období - zřejmě skřípnutý nerv, bolelo ho rameno a ruka, dokonce s tím byl nějaký týden v nemocnici -, ale nakonec ho v Motole dal skvěle dohromady docent Kolář. Koncem června 2004 v těch největších vedrech už hrál tenis na Babyloně. Skoro celý týden většinou šest hodin denně, pak se projel na kole a byl absolutně fit. Před odjezdem na Korsiku jsme se loučili u nás na chalupě s tím, že až se vrátí, pustíme se do rekonstrukce domu, aby se mohl co nejdříve přistěhovat. Popadl mě do náručí a řekl: "Tak já jedu. Docent Kolář mně tu ruku tak spravil, že už se nebojím, že by se mi špatně hrálo. A navíc mám celkovou zběžnou prohlídku a shledali, že jsem absolutně v pořádku."

Do rodné vinohradské vily se už Karel Zich nevrátil. Zemřel při potápění na Korsice na selhání srdce.