Přecenil své síly?

(Ring 30, 20.7. 2004)

Před několika měsíci KAREL  ZICH doslova dohnal Lenku Filipovou k slzám, když se převlékl za číšníka a dovezl na křtu desky obří dort.

„Zpívám díky Karlovi,“ zavzpomínala zpěvačka na chvíle, kdy je seznámila zpěvákova sestra a kdy mu poprvé zazpívala na schodech paneláku. Dnes jeho přátelům tečou slzy z jiného důvodu. Kamarád je nečekaně opustil. Osudným se mu stal sport – potápění.

Když se na pláži pár kilometrů od městečka Porto-Vecchio, kam odjel s manželkou a skupinkou přátel na dovolenou, vynořil z vln, málokdo tušil, že skvěle trénovaného sportovce za chvíli opustí síly. „Byl už na břehu a najednou zkolaboval,“ řekl jeden z organizátorů zájezdu. Nepomohly oživovací pokusy, ani rychlý transport vrtulníkem do nemocnice. Český Elvis Presley se ze svého nejhlubšího snu už neprobudil.

Svatba pro něj byla den D

„Málokdo to ví, ale Karel byl velmi vzdělaný člověk,“ připomíná jeden ze zpěvákových přátel. Vystudoval sociologii a estetiku na Filozofické fakultě UK v Praze. První kytaru mu rodiče koupili v jedenácti letech, ale už od pěti sedával malý Karel u klavíru. Na pódiu se poprvé objevil v polovině 60. let minulého století, na sólovou dráhu se vydal v roce 1974. Prodal přes milion desek. O svém soukromí nikdy moc nemluvil. Po dlouholetém manželství (má z něj dceru Adélu a syna Karla) se znovu oženil. Datum druhé svatby tajil. „Když chci něco změnit, tak to změním sám pro sebe. Ale svatba pro mě bude den D.,“ řekl tenkrát. Miloval aktivní sporty – běžky, kolo, tenis, plavání, potápění. Koho by napadlo, že se mu právě moře stane osudným? „Nikdy nepodceňuji nebezpečí,“ řekl nám nedávno. Bohužel tato svá slova nedokázal naplnit.

Muselo se to stát?

O tom, co se pod hladinou mohlo stát, spekuluje instruktor potápění organizace SSI /Scuba See Diving/ MILOŠ PILAŘ. „Roli zde mohlo sehrát několik faktorů – hloubka, ve které se potápěl, technika a způsob potápění, množství vzduchu v lahvi a především zkušenosti. Vzhledem k tomu, že se dostal na hladinu a omdlel, tipoval bych na vzduchovou embolii. Začátečníci si často zapomenou otevřít láhev na plný ventil. Vzduchový přístroj na hladině dává dostatečné množství vzduchu, pod vodou vás ale může náhle přepadnout pocit dušnosti, který nezkušený potápěč řeší tím, že zahodí automatiku, zadrží dech a směřuje k hladině. Dojde pak k přesnému opaku udušení – dotyčného zabije vysoký tlak. Nebezpečné také bývá takzvané hloubkové opojení dusíkem, který se při vysokém tlaku v hloubkách přesahujících třicet metrů stává narkotickým, a potápěč se dostane do euforického stavu podobnému opilosti. Člověk nemá problémy s dýcháním, ale s orientací. Jedna slečna v tomto stavu začala zpívat, další chlapec zachraňoval ryby, další mi naznačil, že jsem pitomec, na místě chtěl skončit s potápěním a ve čtyřiceti metrech si sundával výstroj. Museli jsme ho vytáhnout do menší hloubky, kde procitl.“ Podle odborníka je třeba brát v potaz také aktuální zdravotní stav. Pod hladinou se často projeví problémy, o kterých dotyčný nemá tušení. „Můžete být zdravý, přesto pod vodou dostanete infarkt. Zažil jsem případ, kdy se jedna paní po dlouhé době potápěla, udělalo se jí nevolno z jídla, dostala se na hladinu, ale nebyla schopna se na ní udržet a utopila se.

Obrovskou roli pod vodou hraje i psychika. Mechanickým potápěčem se stanete velice rychle, psychologicky to ale trvá několik let. Když se potápění naučíte, přijde vám jednoduché – jenom plavete a všechno je v pohodě. Pak se najednou něco stane a nejste schopni zareagovat, nebo zpanikaříte. Proto nejohroženější skupinou bývají začátečníci a mírně pokročilí. Začátečníky ohrožuje přemíra strachu, takže reagují podrážděně na cokoliv a pokročilejší si zase myslí, že to mají v malíčku, a postupně přicházejí o ty správné reakce,“ tvrdí Miloš Pilař.

foto: Zuzana Straková