Sbohem český Elvisi

O Karlu Zichovi budeme mluvit už jen v minulém čase. Zemřel na dovolené. Život píše často podivné scénáře, ale tento se nám vůbec nelíbí. Odešel zpěvák, ale v první řadě dobrý člověk. A to bolí!

Karel Zich (10. 6. 1949 – 13. 7. 2004) měl, jak se zdá, svou pěveckou dráhu určenou už svým narozením. Pocházel z hudební rodiny. Jeho dědeček Otakar byl skladatelem a profesorem estetiky, druhý děd houslistou, violistou a profesorem konzervatoře a AMU. A to ještě není všechno. Strýc Jaroslav byl hudebním teoretikem a skladatelem. Karel Zich už během studií na střední škole stál u zrodu skupiny Framus 5. Po maturitě /1967) se tři roky učil na konzervatoři skladbu, harmonii a kontrapunkt. Současně se mu úspěšně dařilo studovat na Filosofické fakultě UK. Na hudbu však nezapomínal ani tady. V letech 1969 – 1973 byl členem Spirituál kvintetu Jiřího Tichoty.

Tady dostal šanci představit se i jako sólový zpěvák. Na albu „Písně amerického Západu“ to byly písně „Doney Gal“, „Laredo“ a osudem tolik zkoušený song „Ghetto“. Na začátku 70. let bylo totiž zapotřebí i v písničkách zdůrazňovat, jak těžko se žije lidem, zvláště černochům v Americe. Proto musel být text písně dostatečně „obohacen“ o pár slov. Ghetto bylo jasně označené jako černošské a máma konkretizována na černou mámu. Jinak by se nahrávku veřejně nikdy nemohla hrát. V roce 2002 se Karel Zich i Spirituál kvintet (Karel se do sestavy vrátil v roce 1992) dočkali nápravy. Píseň „Ghetto“ byla znovu natočená, tentokrát už konečně s původním textem Františka Novotného.

Karel Zich začal ještě v roce 1972 spolupracovat s TOČR (Taneční orchestr Českého rozhlasu), skladatelem Bohuslavem Ondráčkem a textařem Zdeňkem Rytířem. Vzniklo mnoho hitů, které se hrají dodnes. „Alenka v říši divů“ nesměla chybět na žádném Zichově vystoupení. „I kdybych ji nechtěl zařadit, lidi si ji žádají. Prostě tleskají, až ji jako přídavek zazpívám,“ říkával Karel často. To platilo i o jeho dalších hitech: „Paráda“, „Měla na očích brýle“ nebo „Máš chuť majoránky“. Karel nikdy neodmítl svého fanouška, i když za ním doslova vlezl až do šatny. „Vždy přijdou s nějakou příhodou. Přiznám se, že už si na ni ani nevzpomínám. Jim to nevadí, chtějí ode mě podpis a foto na památku“.

Karel Zich si dokázal jako jedna z mála našich hvězd uchránit své soukromí. „Chci, když zavřu dveře bytu, být obyčejným člověkem. Manželem a tátou svých dětí.“ Povedlo se. Fotografie jeho dcery Adély (23) a syna Karla (17) se skutečně neobjevily nikdy v žádném periodiku.

Český Elvis, jak se mu často a právem říkalo, žil jako každý z nás. Jednou byl nahoře, podruhé dole. Jednou se jeho písně hrály na všech stanicích, jindy se zdálo, že snad Zich přestal zpívat. A tak to bylo i v životě. První manželství mu prostě nevyšlo. Rozvod nesl Karel těžce, hlavně kvůli synovi. Ale i tady naštěstí platilo, že čas všechno zahojí. Karel se náhodou setkal s jednou svou dřívější kamarádkou Janou a na tvář se mu opět vrátil úsměv. Před dvěma roky si řekli společné „ano“. „Jsou strašně zlatí. Pořád zamilovaní. Karel má oči jenom pro ni,“ konstatovala Helena Vondráčková, která s nimi jako členka Amfory trávilo jedno léto v řeckém letovisku v Nei Pori.

Všechno tedy bylo v pořádku. Karel měl opět spokojené manželství, skládal písně, koncertoval. Přišlo léto 2004, čas dovolených. Zich s čerstvým osvědčením k potápění vyrazil na Korsiku. Jeden sestup pod hladinu se mu stal osudným. Po vynoření došlo k náhlému kolapsu a Karlovi už nebylo pomoci. A tak datum s nešťastnou třináctkou zůstane černé pro nás pro všechny.

Karel Zich se přezdívky český Elvis nikdy nezbavil. Písničky v jeho podání však skutečně neměly chybu.

	Karel Gott vzpomíná O tragické nehodě se dozvěděl na Maltě. První reakce byla stručná: „To je strašný. To je neštěstí!“ Gott měl pro Zicha slabost. Zpíval totiž, a velice dobře, písně jeho oblíbeného Elvise. Že byli kamarádi, potvrzuje i společná fotografie, kdy Gottovi nevadilo nechat se nafotit spoře oděný.
	Lenka Filipová vzpomíná Nemohla uvěřit, když zprávu slyšela v telefonu. Museli ji opakovat dvakrát. „Bude mi trvat déle, než si zvyknu o Karlovi mluvit minulém čase. Právě díky němu jsem se v šestnácti letech ocitla s kytarou na pódiu. Děkuji“.
	Spirituál kvintet vzpomíná Na působení ve Spirituálu byl Karel vždy pyšný. „Byl to vzácný člověk, pomáhal všude. Nikdy neřekl ne. V kapele byl jedním z nás, nikdy netrčel,“ řekl Jiří Tichota.
	Pavel Bobek vzpomíná „Nikdy se nesmířím s tím, že Karel už tady s námi nebude. Měl vždycky nakažlivě dobrou náladu. Nikdo ho nenahradí.“
	Karel Zich byl již od mládí velký sportovec. Hrál ping-pong, rád lyžoval a dlouhá léta patřil do základní sestavy slavné fotbalové Amfory. V posledních letech se s přáteli zapojil i do tenisových turnajů. Dařilo se mu i v nich.
	Druhá manželka Jana v Karlovi sportovní duši podporovala. Zatímco se ona loni v Nei Pori proháněla na kolečkových bruslích, Karel za ní jezdil na kole.