Stačilo zajít k lékaři

(Týdeník Květy 39/2004)

Smrt Karla Zicha byla zřejmě zbytečná

Od náhlého úmrtí Karla Zicha už uplynuly dva měsíce. Dnes víme, že zpěvák, který zemřel 13.července na dovolené po potápění u břehů Korsiky, o svých zdravotních potížích dobře věděl. „Karla srdce zlobilo už před třemi lety a nejhorší to bylo loni, když byl s Amforou v Austrálii,“ vzpomíná jeho dlouholetý kamarád, skladatel a muzikant Stanislav Chmelík. „Tam zkolaboval.“

Po návratu od protinožců se Karel se svými problémy příteli svěřil. Nejen proto, že spolu od roku 1980 celých 13 let intenzivně pracovali, skládali písničky, vydávali desky a jezdili po vystoupeních. Důležitější bylo, že Stanislav Chmelík podstoupil před 11 lety v IKEM transplantaci srdce a stále měl mezi kardiology hodně známých. „Hned jsem mu nabídl, že domluvím schůzku s některým lékařem, jenže Karel se začal vymlouvat, že musí na dovolenou a ještě tohle a támhleto, odkládal návštěvu nemocnice do ztracena, „ vzpomíná Stanislav Chmelík. „Když jsme se potkali v červnu před jeho odjezdem na Korsiku, prozradil mi, že bude muset na operaci krční páteře. Měl strach o hlasivky, které se v této oblasti taky nacházejí. Na srdce ale vůbec nemyslel.“

Zlákali ho pod vodu

Pětapadesátiletý Karel Zich nebyl zvyklý odpočívat, svým zdravím se příliš nezabýval, jel neustále na plné pecky. „Rozhodně to nebylo proto, že by rval za každou cenu peníze, ale jako každý chtěl zabezpečit děti. A myslím, že se taky hodně snažil kvůli nové manželce, která byla o osmnáct let mladší. Budoval pro ně nový domov,“ míní skladatel. Zich neměl čas ani zajít s kamarády na pivo, kvůli potížím se srdcem raději vynechával fotbálek s Amforou. Ale našel si novou zálibu. Manželka Jana ho získala pro potápění. „Karel byl velmi důvěřivý. Když mu někdo řekl, pojď, já tě naučím potápět, tak uvěřil. Přitom asi všichni víme, jak náročný je to sport a jak složité zkoušky mu předcházejí. Vyžaduje to dlouhou  několikatýdenní průpravu, hodně cvičných sestupů v bazénu. Nemůžu a nechci nikoho obviňovat, ale vycházím z toho, jak jsem Karla znal. Stačilo, aby mu někdo řekl, to bude dobrý, jdi do toho, a on opravdu šel, nepřemýšlel o následcích.“

Doktorům se vyhýbal

Přitom Zich na začátku 90. let s Chmelíkem prožíval jeho kolaps srdce, čekání na vhodného dárce a samozřejmě za ním chodil po operaci do Krče. Věděl, co znamená, když ten ojedinělý sval onemocní. „Myslím, že si to u sebe nepřipouštěl. Byl prostě lehkomyslný.“ Přitom další kamarád z hudební branže – textař Pavel Vrba – Chmelíkovu pomocnou ruku okamžitě přijal. „Pavla taky dost zlobilo srdce, tak jsem ho při první příležitosti představil přednostovi Pirkovi. Operovali mu chlopeň a hned druhý den už seděl na posteli, povídal si se mnou a z legrace po mně chtěl cigaretu. Karlovi jsem to v IKEM taky předjednal, ale on na to neslyšel. Nikdy tam nezašel.“

Čas bohužel nejde vrátit. Už spolu nepůjdou na fotbal, na koncert, ani za holkama. „Měli jsme stejný vkus, i co se žen týká,“ přiznává Stanislav. „Karel byl ovšem hezčí, slavnější, mladší a tím samozřejmě úspěšnější,“ usmívá se nad vzpomínkami. Se svým novým srdcem nehazarduje, je rád, že může pořád ještě koncertovat a skládat muziku. „Vodu mám taky rád, jako Karel, ale místo potápění jsem si pořídil plachetnici,“ říká.

Stanislav Chmelík

skladatel, muzikant a producent

Psal písničky pro Karla Zicha (např. Léto jak má být, Za to může rock´n´roll), Věru Martinovou (Zítra další vlaky pojedou), Víta Tučného (Ústa do podkovy), Evu Olmerovou (List podzimní), u táboráku se hrají jeho Marion a Co nevidět se sejdem.

Hana Höschlová

snímky archiv Standy Chmelíka