Karel Zich

(z knihy Zatím tajné - Co ještě nevíte o hvězdách naší pop-music, 1995)

„Mám radost z každé písničky, která se povede...“

Přezdívka: Celá kapela i okolí mi říká Kulich. Od dětství tuhle pokrývku hlavy nesnáším a zásadně ji odmítám nosit. Dětství jsem to řešil tak, že jsem kulichy okamžitě ztrácel. Záměrně.

Vzdělání: Mateřskou školu jsem neabsolvoval. Jedno dopoledne mi stačilo na to, abych zjistil, že tam chodí děti, které si kradou hračky a perou se. Doma jsem to oznámil, že do školky už nepůjdu. Následovala ZDŠ na Lobkovicově náměstí, střední škola v Přípotoční ulici a filozofická fakulta, obor sociologie a estetika. Tři roky jsem docházel na konzervatoř k profesoru Hůlovi na kompozici.

Talisman: Měl jsem talisman po babičce. Přívěsek sv.Václava. Někde jsem ho ztratil a od té doby nic nemám a mít nechci.

První publikum: STM – soutěž tvořivosti mládeže. Od pěti let jsem hrál na piáno, takže jsem se takových akcí zúčastňoval. V jedenácti jsem uměl Bugatti step a myslel jsem, že piáno mě bude vždycky bavit. První rokenrolové publikum bylo na tancovačkách v Lucerně. Framus, Michal Prokop...rok 1964 – 65.

První profesionální účinkování: To jsem si odbyl se Spirituál kvintetem. V roce 1969 v Gongu v Praze.

Největší úpěch: Úspěchem bylo, že jsem si na bratislavské lyře jednou uvědomil, že ze mne nikdy nebude folkový zpěvák, že nejsem ten, kdo bude sbírat první ceny. Mám radost z každé povedené písničky, která se povede. Kdybych si měl vybrat ze všech dílčích úspěchů, které se mi v mé kariéře „přihodily“, určitě bych nezapomněl na předrevoluční desku s Wandou Jackson. Vždycky jsem ji obdivoval jakožto zpěvačku zpívající po boku Elvise Presleyho a najednou jsem s ní měl společnou desku.

První hit: Myomy Blue. ´Ó mami, ó mami, spí tu město tvý... Písnička, kterou jsem nikdy nevydal na desce, ale přesto ji převzala do svého repertoáru řada kapel. Kolegové ze Spirituálu mi zpívali vokály, a když tuhle desku pustili v rádiu, měla obrovský úspěch. Několik zabalených krabic s dopisy. Teprve potom přišly „Alenky“ a „Majoránky“.

Člověk, který mi mé kariéře nejvíce pomohl : Jirka Štaidl.Připravil mě na dráhu populárního zpěváka. On byl ten první v řadě.

První láska: První třída – první pusa (a dodnes tím pádem vzpomínám na Ivanku)...

Nejhezčí dárek k Vánocům: Pamatuju si dva. V jedenácti jsem dostal první kytaru. Stála o pár korun víc než stovku, ale byla první. Pár let před tím jsem měl obrovskou radost z medvěda, který byl větší než já.

Oblíbené jídlo: Nejoblíbenější jídlo je vždycky to, kterému předchází velký hlad.

Nejhorší povahová vlastnost: Vždycky mě mrzí situace, kdy nedokážu zabránit průchodu svých emocí.

První deska v domácí diskotéce: Byl to Waldemar Matuška – Barborko, Barborko.

Doma poslouchám: Současný pop i folk, rád poslouchám i složitější muziku  trochu do jazzova. Čím dál víc cítím potřebu poslouchat věci, na které jsem dříve neměl čas.

Oblíbený televizní pořad: Možná přijde i kouzelník. Na tenhle pořad se dá dívat i po letech.

Nejoblíbenější film, herecký idol: Podraz – všechno v tomhle filmu do sebe zapadá. Od muziky, pře scénář a herecké výkony,dialogy konče. Z našich filmů bezmezně smekám před Rozmarným létem. Idoly?  Steve McQueen, Paul Newman, Robert Redford, miloval jsem Jeana Gabina, potažmo našeho Rudolfa Hrušínského. Obdivoval jsem Petra Čepka a obdivuju Petra  Nárožného... Ti ve spolupráci se svými kolegy z Činoherního klubu dokázali na jevišti neuvěřitelné věci.

Popularita: Během let jsem si uvědomil všechno negativní i pozitivní na popularitě a jsem odpůrcem všech herců, zpěváků a slavných lidí vůbec, kteří ve sdělovacích prostředcích dávají znát, že je jim popularita nepříjemná a že je obtěžuje. To není taktní. Každý,. kdo se pohybuje v tomhle prostředí, musí počítat i s negativními stránkami popularity a nakonec těch pozitivních je taky dost.

Strach: Mám strach z nemoci, která by mi zabránila dělat naplno to, co dělám.

Spolupráce: Hanuš Bunzel říkal, že se všemi být kamarád nejde. Ani by to nedělalo dobrotu. Přesto si myslím, že mám víc přátel, než nepřátel. O moc víc.

Domácí zvířata: Miluju zvířata, dobře s nimi vycházím, ale doma žádné nemám.

Auto: U nás v rodině byla taková situace, že naši měli fiata, ale neměli řidičský průkaz. Vozil jsem je asi už od svých šestnácti let. Tedy v době, kdy jsem ani já zdaleka nevlastnil řidičák. Ten jsem si udělal v roce 1967 a od té doby řídím legálně. Ideální vůz musí být spolehlivý.

Ideální odpočinek: Je mi jedno, jestli budu lenošit je mi lhostejné, jakou budu provozovat aktivitu, hlavně musím být daleko od lidí. Jen se svou rodinou.

Kolega, kterého bych rád pozval na večeři: Tenhle sen se mi už splnil. Večeřel jsem s Rafaelem Kubelíkem.

Největší průšvih při vystoupení: Jednou jsem udělal krok navíc z pódia. Chvíli nmě držel závěs, ale klouzal jsem pořád níž a níž, jako ve zpomaleném filmu, a celou dobu se mi páraly kalhoty. V okamžiku, kdy se rozpáraly definitivně, jsem zahučel za pódium. Veliký úspěch to mělo. Odchod rovnou do šatny.

Ideální životní partner: Malovat si ideálního partnera je veliká chyba. Lidi můžou mít naprosto odlišné vlastnosti a ideálnost spočívá v toleranci a vzájemné vazbě mezi dvěma lidmi. Ideální partner je iluze.

Cíl: Mým cílem je dělat muziku, která mě baví. Neaspiroval jsem na žádné mety ani ceny. Mít profesi,jako koníčka – rád bych, aby mi tohle vydrželo.

Hanka Kousalová, Martin Hrdinka