Nebyla všechno paráda
(Týden 30/2004)
Zemřel
zpěvák a skladatel Karel Zich
Tragicky,
ve věku 55 let, zahynul po potápění na břehu korsického města Porto-Vecchio
13. července zpěvák Karel Zich.
Jeho baryton patřil k nejbarevnějším a nejtechničtějším hlasům naší populární hudby, ať vystupoval sólově, nebo ve Spirituál kvintetu. Jeden z teoreticky nejvzdělanějších zpěváků s doktorátem byl rovněž výtečný hráč na dvanáctistrunnou kytaru a nápaditý skladatel.
Karel Zich se narodil 10. června 1949 v Praze. Jeden dědeček Otakar byl skladatelem a profesorem estetiky, druhý Karel Moravec houslovým členem Ševčíkova kvarteta, strýc Jaroslav hudebním teoretikem. Není divu, že v pěti začínal na klavír a v jedenácti na kytaru. Coby pravověrný posluchač Radia Luxembourg už během středoškolských studií stál u zrodu kapely Framus s kamarády ze základní školy Michalem Prokopem a Ivanem Trnkou. Na konzervatoři si pak vybral skladbu, harmonii a kontrapunkt a absolvoval sociologii a estetiku na filozofické fakultě, kde mu přednášel i profesor Jan Patočka.
Jiří Tichota připomíná, že se seznámili při studentské stávce proti okupaci po srpnu 1968, načež devatenáctiletého (!) mladíka na příští čtyři roky vzal do Spirituál kvintetu, na jehož albu Písně amerického Západu se jinoch blýskl v písních Doney Gal a Laredo. Nechyběl ani na vynikající renesanční desce Písničky z roku raz dva (1973). Samostatný Zichův debut Dům č. 5 působil v roce 1976 jako zjevení v mezích zákona tehdejšího středního proudu.
Největší
hity mu ale psali jiní. Značnou oblibu nabyl díky české verzi songu Living
Next Door to Alice (Alenka v říši divů) zapadlé australské kapely
New World, kterou teprve tři roky po něm zpopularizovali Smokie. Na
Bratislavské lyře v roce 1977 získal stříbro s písní Jiřího
Vondráčka Máš chuť majoránky a vzpomínám si, jak uspěl v sázce
s kamarády, aby na galakoncertu zazpíval „marijánky“, když slovo
dokázal mistrně zašumlovat…
Jeho rychlé vibrato (podle skladatele Bohuslava Ondráčka „klepato“) a láska ke králi rokenrolu mu přišily přezdívku „český Presley“. Zde je nutné ušklíbnutí“ Presley s rudou legitimací. Měl to zapotřebí? Předlistopadové členství v KSČ vysvětloval v jednom internetovém chatu trochu zmateně: „Já jsem pro to žádný důvod neměl. A měli pro to asi důvod lidi, kteří mě chtěli dostat do StB.“
Přiznám se, že mě jeho elvisovské kopie nikdy moc nebraly a třeba skvostný alžbětinský duet Dávno, dávno se Zdenou Tichotovou z alba Spirituál kvintetu Na káře (1997) bych nevyměnil za všechna Zichova „presleyovská“ alba. A platí to o většině jeho sólové produkce, v níž si neomylně vybíral špatné textaře i partnery. Ještě že „ztraceného syna“ po revoluci opět přijal Spirituál kvintet, s nímž nahrál sedm CD po předloňská Křídla holubic. Závěrečnou položkou v Zichově diskografii je kompilace The best of Karel Zich (2002).
Pomáhal
v Mariánských Lázních při pořádání Chopinova festivalu a v nadaci
Život umělce, zahrál si v Zelenkově mystifikaci Mňága – Happy
end (1996). Před dvěma roky se rozvedl po čtyřiadvacetiletém manželství,
v němž měl děti Adélu a Karla, a oženil se s pětatřicetiletou
recepční z Moravy. Holdoval fotbalu, král hokej, tenis, házenou, lyžoval,
jezdil na kole, kánoi i Ford Fiesta Cup, nedávno si udělal mezinárodní potápěčský
kurs…
Jan
Rejžek
foto: Tomáš Novák, Jozef Baran