Vzpomínka na Karla Zicha

Dušan Vančura, Spirituál kvintet

Karel s námi začal zase pravidelně zpívat od roku 1992. Patřil k mým nejbližším přátelům, po léta jsme spolu bydleli na hotelových pokojích při zájezdech Spirituálu doma i po světě, hráli spolu tenis, trávili čas u nás na chalupě v jižních Čechách. Poslední koncert jsme uskutečnili 19. června 2004 v malé horské vísce Dobrá Voda u Hartmanic. Před námi tehdy byly koncertní prázdniny, ze kterých se Karel už nikdy nevrátí. S jeho odchodem se snad po čase nějak vyrovnám, ale nikdy, nikdy se s ním nesmířím.

Jana Černochová, zástupkyně starosty MČ Praha 2

Těžko se mi hledají slova… Nic mě za poslední dobu tak hluboce nezasáhlo.

Písničky Karla Zicha mě díky fanynkovství mé starší sestry Aleny provázely celým mým dětstvím. Náš společný pokojíček byl oblepený jeho plakáty a na gramofonu neustále vyhrávala některá z jeho mnoha desek.

Neuvěřitelná náhoda mi před lety dopřála poznat Karla Zicha osobně. Uměl se radovat ze života a bylo na něm znát, že s manželkou Janou prožívá velmi šťastné období. Na Karla Zicha budu vzpomínat jako na noblesního, citlivého, skromného a velmi obětavého člověka, který měl našemu světu co dát, co sdělit. Jeho báječný humor, kterým uměl bavit společnost, byl ozdravovnou pro duši. Každý, kdo mohl zažít tu radost být s ním, ať už prostřednictvím jeho písniček, nebo osobně, si tento jeho dar musel uvědomovat. Už teď mi strašně moc chybí. Přeji Janině, Oťule, Adélce s Kájou a vlastně nám všem, co nám byl Karel blízký, hodně sil k překonání toho jediného, co v životě nemůžeme změnit.

Veronika Hanzalová, organizátorka kulturních aktivit MČ Praha 2

Karel Zich byl Vinohraďák. Narodil se 10. června 1949 v Praze. S rodiči bydlel ve Šrobárově ulici. Pak se na čas z Vinohrad vzdálil, ale od roku 2001 žil zde v Praze 2 v Sokolské ulici.

Už během středoškolských studií stál spolu s Michalem Prokopem u zrodu kapely Framus 5. Absolvoval sociologii a estetiku na pražské filozofické fakultě.

Byl vynikající kytarista, ale do povědomí posluchačů se dostal až svým působením ve Spirituál kvintetu, jehož stálým členem byl v letech 1969 až 1974 a pak opět od počátku 90. let. V roce 1974 se rozhodl vydat se na dráhu sólového zpěváka a o dva roky později mu také vyšlo samostatné album – Dům č. 5. V té době hrál se skupinou Flop. Karel Zich skládal vlastní hudbu, ale na jeho deskách se setkáme se skladbami dalších renomovaných autorů, jako jsou Karel Svoboda či Petr Janda, a také s písněmi z repertoáru zahraničních hvězd. Během své kariéry se průběžně věnoval interpretaci rokenrolu v duchu Elvise Presleyho. K jeho výjimečným projektům patřila bezesporu deska, kterou nazpíval s americkou rokenrolovou zpěvačkou Wandou Jackson, jež v padesátých letech vystupovala s Elvisem Presleym. Každý si jistě vybaví i další příklady spolupráce s osobnostmi české hudební scény – například duet s Lenkou Filipovou (Mosty), Petrou Janů (Kalamitní typ), Pavlem Bobkem (Bowery Street). Koncertoval také s Jitkou Zelenkovou nebo Yvonne Přenosilovou. Karel Zich natočil během své hudební kariéry více než 50 singlů a 15 alb, kterých se dohromady prodalo více než milion kusů.

Před dvěma lety se Karel Zich podruhé oženil a vzal si svou dávnou lásku Janu. Z prvního manželství má dvě děti – Adélu (22) a Karla (15). Karel Zich letos v červenci tragicky zahynul při potápění u ostrova Korsika. Odešel tam nahoru sotva pět týdnů po svých pětapadesátých narozeninách. Pokud tam mají dvanáctistrunnou kytaru, tak tam na ní Karel určitě válí, zrovna tak, jako tady na Zemi, a možná i společně s Elvisem.

Jak jdem tím zdejším světem,

uniká nám v čem se pletem.

Jen zřídka najdem vlastní kaz,

to možná

jak rostem, marná sláva,

cosi dál nám našeptává

že slunce, měsíc, hvězdy i čas

vše se točí kolem nás

a pak tu nejsme a přesto svítá.

(Jak jdem tím zdejším světem – píseň z alba Karla Zicha Dům číslo 5, hudba Karel Zich, text Zdeněk Borovec)