Zemřel český Elvis

(Mojenoviny, 15.7. 2004)

Ve středu v podvečer přišla šokující zpráva. Během pobytu v zahraničí zahynul zpěvák, skladatel a kytarista Karel Zich (55). Jak jsme zjistili, k tragédii došlo poblíž korsického města Porto-Vecchio.

Tam Karel Zich o uplynulém víkendu odcestoval se svou druhou ženou (s první manželkou se rozvedl před čtyřmi roky). Měl v úmyslu strávit deset dnů na jachtě mezi Sardinií a Korsikou. Chtěl se také potápět, což se mu nakonec stalo osudným.

Když se po jednom ze sestupů do mořských hlubin vynořil, došlo k náhlému kolapsu organismu. Přivolaná záchranná služba už nemohla pomoci. Lékař mohl pouze konstatovat fatální selhání životně důležitých funkcí. "Šlo tam zřejmě o nějakou nenadálou tragédii," potvrdila sestra Karla Zicha Marie Dohalská, která bližší podrobnosti o zpěvákově úmrtí neznala. S první manželkou Natálií má Karel Zich dvě děti - dceru Adélu (23) a syna Karla (17).

Karla už nikdo nikdy nenahradí

Odpoledne jako každé jiné v letošním chladném létě. Včera bylo podobné. Se Zdeňkem Rytířem jsme dávali dohromady text na titulní píseň mého nového alba. Ten text se Karlovi bude líbit, řekli jsme si se Zdeňkem. Je o mně a bude se zřejmě jmenovat Muž, který nikdy nebyl "in".

Karlovi, autorovi jedné ze dvou melodií, které pro mou chystanou desku napsal, se ten text nikdy nebude líbit. Karel Zich už se mnou, se Zdeňkem a námi všemi, co jsme ho měli rádi, nikdy nebude. Dnes odešel z tohoto světa a já se s tím nikdy nesmířím. Byl vždy plný elánu, vždycky v dobré náladě, často až nakažlivé, za což mu moc děkuju. Měli jsme společné hudební idoly a českého Elvise už nikdy nikdo nenahradí.

Skládal krásné písničky a bylo pro mě vyznamenáním, že i pro mne. Některé, a nebylo jich málo, jsme si spolu zazpívali před kamerou, na deskách či na pódiu. Byl jsem hrdý a šťastný. Z toho, že jsem mohl zpívat s Karlem Zichem! Nějak mi to všechno nejde dohromady a občas se mi hroutí svět. Sotva jsem stěží přijal zprávu o ztrátě přítele Slávka Šimka, mám přijmout zprávu o ztrátě přítele Karla Zicha? To je přetěžký úkol a jistě nejen pro mne.

Pavel Bobek

Za to může rock'n'roll

Pražský rodák Karel Zich (10. června oslavil pětapadesáté narozeniny) měl v žilách "rodovou"muzikantskou krev. Nebylo proto divu, že již během studií na střední škole stál u počátků rokenrolové skupiny Framus (po jeho odchodu se z ní stala kapela Framus Five). Maturoval v roce 1967, na pražské Státní konzervatoři se tři roky věnoval studiu skladby, kontrapunktu a harmonie, vysokoškolský diplom a titul doktora filozofie získal na UK, kde na filozofické fakultě studoval sociologii, estetiku a hudební estetiku.

V letech 1969 - 1974 byl členem Spirituál kvintetu Jiřího Tichoty, do jehož sestavy se v roce 1992 znovu vrátil. V roce 1972 začal jako sólista spolupracovat s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu a dirigentem Josefem Vobrubou, o rok později si připsal na konto první sólový hit, Alenku v říši divů s textem Zdeňka Rytíře. Ještě v roce 1973 absolvoval Karel Zich (v duetu s Vlaďkou Prachařovou a s písničkou První smích, první pláč) premiéru na soutěžním pódiu Bratislavské lyry, o čtyři roky později zde vyzpíval stříbro pro skladbu Jiřího Vondráčka a Zdeňka Borovce Máš chuť majoránky, která se posléze stala jednou ze stěžejních písní jeho zpěvníku.

V polovině sedmé dekády sestavil vlastní doprovodnou skupinu Flop a jako sólista debutoval albem Dům č. 5, na kterém se poprvé výrazně prosadil jako skladatel. Koncem sedmdesátých let na sebe upozornil duetem s Lenkou Filipovou Mosty a pak přišlo šťastné "hitové období", které provázely písně skladatelů Josefa Kolína a Stanislava Chmelíka, textařů Michala Bukoviče či Eduarda Krečmara (mj. Měla na očích brýle, Na prvním programu, Léto jak mám být, Za to může rock'n'roll) i posluchačsky vděčná alba Paráda, Není všechno paráda, Kola pop- music se točí dál, Let's Have A Party (kolekce s Wandou Jackson).

Karel Zich se s chutí věnoval duetům, zpíval mimo jiné s Pavlem Bobkem, Petrou Janů a Jitkou Zelenkovou, jako jeden ze špičkových domácích hráčů na dvanáctistrunnou kytaru patřil i k vyhledávaným studiovým hudebníkům. Zichův podmanivě zabarvený baryton, hodně podobný vokálu Elvise Presleyho, obsáhl širokou žánrovou škálu. Od folkově laděného zpěvníku a nápaditě aranžovaných tradicionálů Spirituál kvintetu, přes klasický rokenrol, elegantní skladby hlavního písňového proudu až po country či rhythm & blues.

 

Jiří Tichota, vedoucí Spirituál kvintetu

Nevím, co říct. Karel byl nejen vynikající muzikant, ale také vzácný člověk. Nikdy mu nebylo nic zatěžko, s námi i sólově odehrál a odzpíval tolik dobročinných koncertů jako málokdo jiný. Pomáhal všude, kde se dalo - od nejrůznějších komisí až třeba po Chopinův festival v Mariánských Lázních. Jak jsme se seznámili? V lednu roku 1969 při studentské stávce na filozofické fakultě. Karel byl student, já asistent. Na stávku jsem přinesl kytaru, kterou si ode mne vypůjčil a začal hrát. Hned tam jsem mu nabídnul, jestli by to nechtěl zkusit se Spirituál kvintetem. Nijak se netajil tím, že má i sólové ambice, takže i pozdější rozchod byl dobrosrdečný. Jako ostatně s Karlem všechno. Když jsme pak ve dvaadevadesátém točili novou desku, byly tam i písničky z doby, kdy u nás Karel působil. Právě odešel František Nedvěd a Karel s námi začal zase znovu vystupovat, jako kdyby ani žádná přestávka nebyla. Jeho odchod je rána z čistého nebe.

Lenka Filipová, zpěvačka

Jsem z toho v absolutním šoku, protože jsme se teď měli sejít a opožděně oslavit Karlovy narozeniny. Nevím, co má říct, protože bych si nejdřív musela uvědomit, že musím mluvit v minulém čase. Karel byl můj kamarád od mých šestnácti let, znám se s celou jeho rodinou, stýkali jsme se. Díky Karlovi jsem se také poprvé ocitla v šestnácti letech s kytarou na pódiu a v osmdesátých letech jsme nakonec navázali velmi úzkou spolupráci. Karel byl skvělý muzikant, ale já na něj rozhodně budu vzpomínat spíše jako na dobrého kamaráda. Byl to senzační chlap.

Petr Janda, hudebník

Je mi to moc líto, protože 55 let je ještě málo, byl to relativně mladý člověk. Já ho znám od začátku jeho kariéry, kdy se mu začalo říkat český Elvis. On tak skutečně zpíval. V osmdesátých letech jsme spolu natočili slavnou scénku starců, která se opakuje i dnes. Naše maminky spolu dokonce chodily do školy a přes nás si navzájem posílaly pozdravy. Jeho maminka umřela nedávno, moje tak před rokem, takže jsme mezi sebou měli i takové zvláštní pouto přes matky. Nedá se na něj zapomenout, má několik skvělých hitů, díky nimž tu jistě ještě dlouho vydrží.

Stanislav Chmelík, hudebník

Ty roky, které jsme spolu společně strávili s muzikou, jsou nezapomenutelné. Kdykoliv v budoucnu uslyším písničku Léto jak má být, kterou jsem pro Karla napsal, napadne mě, že takhle to být vůbec nemělo...

Jitka Zelenková, zpěvačka

Jsem v šoku. Pořád tomu nemůžu věřit. Je to vůbec pravda? V poslední době se mu dařilo úplně všechno na co sáhnul. Podruhé se oženil a byl zamilovaný jako kluk.

Zdeněk Rytíř, textař

Seznámili jsme se někdy ve dvaasedmdesátem roce, kdy dirigent Vobruba vybral pro Karla písničku, kterou jsem textoval. Od té doby jsme byli přátelé a měli k sobě hodně blízko. Paradoxně jsem před pár dny dopsal text na jednu jeho melodii, kterou složil pro Pavla Bobka. A ještě jedna mě čeká. Teď dost dobře nevím, jestli budu vůbec schopný text napsat. Řeknu to jednoduše: Není mnoho osobností, které jsou nenahraditelné - a Karel byl jednou z nich.

Miloš Skalka, Jakub Mračno