zpěvačka, kytaristka, skladatelka i textařka
3/2006
Kdy
jste se poprvé setkala s Karlem?
První kontakt mám už v paměti velmi mlhavě, ale co vím s určitostí – bylo to přes jeho sestru Oťulu, která vyučuje fonetiku (hlavně francouzskou) na Karlově Univerzitě a k níž jsem se dostala zase přes mé rodiče a jejich známé. Oťulu si pamatuji,jak byla nadšená mou výslovností a hned přišel z její strany návrh, abych se setkala s jejím bratrem. To pak proběhlo... Pak mám trochu mlhu, protože vím,že jsem se hrozně styděla – bylo mi pouhých 15-16 let... A pak už se vidím jako host Spirituál kvintetu, kdy mě tam Karel vzal a párkrát jsem si s nimi zazpívala. To byl pro mě jako začínající studentku konzervatoře veliký zážitek... Pak se náš vztah samozřejmě dále vyvíjel, hlavně přes muziku.
Jaký byl podle Vás Karel člověk a jaký muzikant?
Karel byl veselý, spontánní člověk i muzikant, se kterým jste se nikdy nenudili. Vídali jsme se poměrně často a pak přišel po letech s nápadem, že bychom spolu mohli i zpívat. A ještě později mě vzal jako hosta do svého programu se skupinou FLOP. V tomto období jsme se asi spolu nejvíce objevovali v médiích, měli několik společných hitů vč. Mostů a přátelství se neroztrhlo ani když Karel zamířil k trošku tvrdší, rockenrolové muzice a já zformovala svou první skupinu Domino a každý jsme zamířili profesionálně trochu jinam.
Co se Vám vybaví, když se řekne Karel Zich?
Okamžitě se mi vybaví jeho nezaměnitelná barva hlasu, tembr velmi mužný a sexy a k tomu slyším zvonit jeho mistrně zvládnutou hru na dvanáctistrunnou kytaru. Takže to není zážitek, ale představa...a ta se mi asi nikdy nevymaže... A pak také jeho přátelské gesto, kdy mě vždycky objal svojí velkou tlapou a chichotal se...
Měli jste nějaké společné plány do budoucnosti, které se bohužel už neuskutečnily?
Tuším, že něco takového mělo přijít. Karel mi už od jara iniciativněji než dříve volal a chtěl se scházet. A pravděpodobného něco měl za lubem. Schůzky nám však odpadávaly z různých důvodů – nejdříve jeho páteř, pak jsem zase něco měla já a opravdu tragický pocit jsem měla při rušení schůzky, kdy jsme měli domluvený společný oběd s celou jeho rodinou, s Oťulou a jejím manželem a on den před tím tragicky zemřel.
Tak mám doma alespoň jeho kytaru, na kterou s písní Mosty zavzpomínáme na Karla při koncertech a občas zavzpomínám i při posledním CD, kde jsou všechny jeho písničky, které jsem měla ráda.
