klávesista a kapelník Flopu od roku 1986, nyní člen Čechomoru

9/2005

K výhledové spolupráci s Karlem Zichem jsem byl  předem kontaktován jeho manažerem, ale vzápětí jsem se sešel čistě náhodně s Karlem na jisté ženské ubytovně, kde jsme se věnovali každý své slečně. Ty se však po chvíli telefonicky domluvily, a tak za chvíli pokračoval mejdan ve čtyřech. Lepší osobní seznámení s Karlem by těžko někdo vymyslel – stali se z nás kamarádi a začala tak spolupráce nejen na profesionální bázi.

Přestože působím na hudební profesionální scéně téměř 30 let, takového přítele-spoluhráče, jako byl Karel Zich, jsem pravděpodobně neměl v žádné jiné formaci. Nebral mne jen jako kolegu z hudebního byznysu, ale především kamaráda. Oba jsme byli vždy připraveni si vzájemně jakkoli pomoci.

Co se Vám vybaví, když se řekne Karel Zich?

Jeden z mnoha zážitků s Karlem Zichem se mi vybaví přednostně. Oba jsme měli v oblibě vše, co je spojené se železnicí a zvláště s modely kolejišť a lokomotiv. Oba jsme vlastnili vláčky o rozměru TT. Když bylo mému synovi 11 let, pustil jsem se do výroby krajinného modelu s kolejištěm, dvěma tunely,mosty atd. Zich vše bedlivě sledoval a zajímal se o to, kde na to sháním všechno  příslušenství. Slovo dalo slovo a jednu sobotu ráno jsme společně s našimi syny (jeho byl mladší) vyrazili na modelářskou burzu na Masarykovo nádraží. Při vstupu do sálu plného mašinek a kolejí jsem zjistil, že mám na krku děti 3, neboť Karlovi se rozzářili oči a začal horečnatě poletovat mezi jednotlivými prodejními stoly jako vosa v cukrárně. Kam se na jeho nadšení hrabali oba naši synci… Kolem poledne jsme opouštěli burzu, já jako obvykle s jednou igelitkou potřebných dílů k další stavbě kolejiště, Zich obklopen hromadou tašek, igelitek a krabic plných domečků, stromečků, nádraží, závor, transformátorů, semaforů, lokomotiv a celých souprav vagónů.  Nevím, s jakým pochopením byli oba Karlové Zichové, zvláště ten starší, přijati po návratu domů. Skutečnost je taková, že zajezdit si s vláčky v hotovém modelu chodili oba pravidelně ke mně!

I když jsem s Karlem v posledních letech spolupracoval spíše příležitostně (oba jsme byli hodně zaměstnáni vlastními aktivitami), naše přátelství stále trvalo. V létě 2004 mi Karel volal, že má softwarový problém na synthesizeru. Abych mu mohl pomoci, musel s ním ke mně domů. Protože jsem se teprve nedávno před tím vystěhoval z Prahy do křivoklátských lesů, přijel za mnou na Berounku a nadchnul se okolní přírodou. Naplánovali jsme si, že jakmile se vrátí z potápění od moře, přijede i se svojí ženou Janou ke mně a vyrazíme společně na kolech. Tento konkrétní plán jsme ze známých a neradostných důvodů  neuskutečnili. Jana už bohužel přijela bez Karla…