textař a libretista
3/2006
Kdy
jste se poprvé setkal s Karlem?
S Karlem jsem se seznámili v první polovině 70. let. Tehdy jsem pracoval jako producent na Supraphonu a mimo jiné jsem měl s dalšími kolegy na starost Taneční orchestr Československého rozhlasu. Jeho šéfdirigent Josef Vobruba si vždy zakládal na tom, že kromě zavedených zpěváků se orchestr snaží objevovat tváře a hlasy nové. A jedním z takových talentů o které jsme měli zájem byl právě Karel Zich. Jeho barva hlasu, smysl pro rockn´rollové frázování a charisma, které z něho vyzařovalo, to byly důvody proč jsme mu nabídli tenkrát spolupráci.
Jaký byl podle vás Karel člověk a jaký muzikant?
Již po prvním setkání bylo jasné, že Karel je nejen vynikající zpěvák a muzikant, ale také silná osobnost. Pocházel z velmi noblesní rodiny. Jeho otec byl uznávaný univerzitní Profesor a jeho sestra tehdy začínala vlastní kariéru na akademické půdě. Zichovi bydleli ve staré patricijské vile na Vinohradech, ze které dýchala zcela jiná atmosféra, než jakou jsme znali z okolního světa. Ještě v té době se zde kupříkladu muzicírovalo. Zkrátka sešli se přátelé a pořádal se domácí koncert vážné hudby. Dobrou vílou domácnosti a domu pak byla maminka, paní Zichová. Ctila tradice rodu, pěstovala je dbala na to, aby rodina držela pohromadě. Karel sám vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, myslím, že jako obor estetiku. Noblesnost rodiny přešla i na něho a musím říci, že rozhodně nebyla v rozporu s hudbou, kterou provozoval. Naopak. Během několika let spolupráce jsem měl možnost se s celou rodinou blíže seznámit a myslím, že i Karel a já jsme se považovali v té době za dobré kamarády. Kromě produkce nahrávek jsem mu napsal i několik textů, většinou na jeho hudbu. Nebyly to žádné velké hity, ale dodnes se myslím dají příjemně poslouchat.
Co se Vám vybaví, když se řekne Karel Zich?
Karel byl nesmírně vzdělaný a tak debaty, které se svým okolím vedl, dalece přesahovaly pracovní témata. I na celou tehdejší hudební branži nahlížel v širších souvislostech. Nehnal se nikdy za dosážením popularity za každou cenu. Nebyl zkrátka typem lidí „šoubyznysu“, kteří trvale nastavují tvář bulvárnímu tisku a dělají si čárky, kolikrát se v něm objevili.
Měli jste nějaké společné plány do budoucnosti, které se bohužel už neuskutečnily?
Naše spolupráce vlastně skončila mým odchodem do Německa v roce 1983. Po roce 1990 jsme se pak občas potkávali na různých kulturních akcích a při podobných příležitostech. Myslím, že jsme oba byli rádi, že se opět vidíme, ale vlastně jsme se už nikdy nesetkali jen tak abychom si poklábosili a případně zhodnotily dobu, která od naši spolupráce uplynula. Zkrátka, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky… Že to byla skutečně škoda, jsem si uvědomil až po zprávě o jeho smrti, která bohužel zcela definitivně kapitolu naší spolupráce ukončila.
