Jiří Richter

Ředitel hotelu Krakonoš v Mariánských Lázních

7/2012

S Karlem Zichem jsem se seznámil prostřednictvím dalšího vzácného člověka, pana Jiřího Bělohlávka ( dnešní šéf České filharmonie), se kterým jsem více jak 12let zpíval v Kühnově dětském sboru. Ihned jsme si padli do oka. Sblížilo nás i to, že jeho tehdejší žena (první manželka) chodila na stejnou střední školu v Botičské ulici v Praze 2 jako já. Dalším pojítkem byly i jeho 2děti. Dcera a syn a moje dvě děti – 2 kluci, přibližně všichni stejného věku. Na hotelu jsme měli tehdy velmi moderní a oblíbený minigolf a tak jsme se obě rodiny mnohokrát velmi „ vyřádily“ v rodinném klání.

Karel a muzika – myslím si, že Karel měl tzv. absolutní sluch. Jeho intonace byla mimořádná a škála žánrů vysoká. Od rokenrolů, Elvise až po Spirituál kvintet. Ano, spolupracovali jsme spolu i pracovně – pořádání v Mariánských Lázních dodnes vzpomínaných plesů, kde mimo Karla a jeho skupiny FLOP vystupovali např. i Karel Černoch ( další „ Kühnovec“), Country Beat Jiřího Brabce, Miro Žbirka, Ilona Csáková a mnoho dalších. Ples konferovala např. dvojice Šíp a Uhlíř. Na lístky na ples se stály fronty – věc dnes nevídaná – a všech 500 míst bylo vždy zcela obsazeno.

Karel byl nejen super člověk, byl i super kamarád. Když jsem byl v Praze na Bulovce po operaci totální endoprotézy kyčle, byl to Karel, který si přes obrovské pracovní vytížení našel čas a odvezl mne svým autem do Podskalí v Praze k mým rodičům.

V to osudné období mi Karel volal, říkal mi, že je právě hospitalizován v Motole u profesora Koláře s bolestmi zad, nicméně ho čeká dovolená a po ní, že se uvidíme v Mariánských Lázních na Chopinově festivalu, kde byl velmi činný v organizačním výboru pod p.profesorem Klánským. Plánovali jsme setkání a dohodu na společné akce na cca další půlrok. Já mu vše potvrdil s tím, že i já odjíždím na dovolenou na Slovensko a pak že se uvidíme. Na Slovensku na hotelu jsem pak ráno otevřel slovenské noviny, kde na první stránce byla Karlova veliká fotografie v černém rámečku a oznámení o jeho úmrtí.

Jeden z největších šoků v mém životě. Teprve s odstupem času, když tu takový člověk není, si uvědomuji čím dál více, jak super člověk a kamarád to byl.