Robert Tamchyna

Na první setkání s Karlem Zichem si vzpomínám velmi přesně. Viděl jsem ho na obalu LP desky Spirituál kvintetu "Písničky z roku raz dva", kterou si moji rodiče doma pouštěli na gramofonu velmi často. Můj strýček, malíř Petr Tamchyna, byl Karlův kamarád a se Spirituálem a Dr. Tichotou spolupracoval.

Jaký byl podle Vás Karel člověk a jaký muzikant?

Bohužel jsem se s Karlem Zichem setkal osobně jen asi dvakrát, tehdy ještě jako dramaturg rozhlasové stanice ČRo Praha. A pokaždé to bylo ohledně jeho angažmá ve vedení chopinovského festivalu v Mariánských Lázních. Vzpomínám na ta setkání velmi rád, protože jsme - naštěstí - měli čas mluvit také o genealogii Karlova rodu a jeho rodině, o písničkách a společných známých.

Karlův osobní vztah k lidem, které potkal třeba jen jednou v životě, ilustruje i vzpomínka mého tatínka. Jeho bratr, zmiňovaný malíř Petr Tamchyna, zemřel bohužel také velmi předčasně a Spirituál kvintet mu tehdy zahrál na posledním rozloučení. A po mnoha letech, snad na pražském ruzyňském letišti, Karel Zich pozdravil mého tátu, (kterého si od té smutné chvíle pamatoval), a oslovil ho jen proto, aby mu řekl, jak na jeho bráchu vzpomíná a jak mu chybí. Věřím, že Karel určitě někam pospíchal, ale i ta chvíle, kdy se zastavil, čas který věnoval někomu, aby mu řekl pár milých slov - to je pro mě to, co se mi okamžitě vybaví a spojuje s jeho jménem.

Měli jste nějaké společné plány do budoucnosti, které se bohužel už neuskutečnily?

Těšil jsem se na "společné" chvíle při poslechu nových Karlových písniček. Intenzivní pocit vzájemné blízkosti posluchače a interpreta jsem totiž zažíval s Karlem Zichem často a s jeho posledním albem, (kde - zdá se mi - snad vykročil zase na trochu jinou, šansonovější (?) cestu), ještě zesílil. Bohužel, tyhle plány se mi už nesplní, a tak si rád připomínám melodie a texty, které mám " v hlavě", protože se někdy osudově spojily s emocemi mého života - doprovázely moje mladické lásky, zamilová(vá)ní a rozchody (To jsi ty, Tím víc tě mám rád, Léto, jak má být, Maximální maximum). Nedávno jsem naší dvouleté dceři k narozeninám zahrál "Já ti zpívám"... A na starém "kazeťáku" mám i zašumělou nahrávku z vernisáže výstavy mého strýčka, kterou doprovázela Karlova kytara a písničky. Cestou do Prahy ve starém fiátku si pak hráli i tu Petrovu oblíbenou: "Sám se svou kytarou".

Stále platí to, co jsem do vzkazů napsal na této stránce před pěti lety:

Nedávno jsme se s přítelkyní probouzeli ve vlaku z Brna do Bratislavy brzy ráno s písničkami z Karlova CD. Byl to výběr toho nej... z jeho hudebního odkazu. Za okny svítalo a přítomnost Karla Zicha byla tak silná a intenzivní, až jsem se neubránil dojetí. Co víc si může zpěvák a umělec přát, než aby jeho písničky přinášely a přenášely silné emoce i ve chvíli, kdy on sám tu už není... Smrt Karla Zicha jsem musel "vzít na vědomí", ale z mého života se neztratil. Jeho písničky mě doprovázejí a když opakovaně poslouchám to poslední autorské CD, je mi stále víc a víc líto, že na téhle nové cestě stačil udělat jen pár kroků...